Jako dlouholetý trenér ženského A-týmu ses rozhodl skončit. Proč?
Sedm let je poměrně dlouhá doba. Za tu dobu se podařilo dostat ženy na nějakou úroveň. Nyní je nejvyšší čas “dítě“ předat dál. Myslím si, že už nemám týmu co nabídnout. Letošní semifinálová série, zvlášť druhý zápas, byl náš strop. Možná jsme ho zahráli lehce za ním. Odcházím tak s nejlepším pocitem, že jsme dosáhli maxima. Už během sezony jsem si párkrát odskočil k mládeži a utvrdil jsem se v tom, že mě baví víc někoho edukovat a učit. Od covidu jsem nebyl napevno u mládeže a trošku se mi zastesklo po učení, vzdělávání. Řekl jsem si, že jsem potřeba trošku někde jinde a v ženské složce budu platnější u mladších kategorií než u elitního týmu.

Sedm let je celkem dlouhá doba. Kdy tě napadlo skončit u žen?
Tahle myšlenka uzrávala v průběhu poslední sezony. Čím víc se blížila ke svému konci, tak dostávala reálnější obrysy. I letošní ročník byl těžký. Dával jsem si nějakou pauzu od florbalu, kdy jsem si chtěl odpočinout, vyčistit hlavu. Nápad skončit uzrával od mého návratu na přelomu září a října. Měl jsem v hlavě, že se jedná o mou poslední sezonu u A-týmu. Věděl jsem, že o hráčky je postaráno. U týmu je Vít Gattnar, který má vizi, se kterou se vzájemně ztotožňujeme. Postupně jsem cítil, že změna je nevyhnutelná. Sedm let je dlouhá doba. S některými hráčkami jsem prakticky od začátku a už dochází k určité opotřebovanosti. Když mám fungovat jako motivační faktor, tak dělat to pět let po sobě je poměrně těžká disciplína.

Když Vítek přišel k týmu, tak jste shodně hlásili, že vaše role jsou vyrovnané. Letos už ale muselo být znát, že se poměr pravomocí přiklonil víc na jeho stranu. Jak se v tomhle směru ty váhy překláněly k němu?
Vypozoroval jsem, že je nadějný a má týmu co dát, tak jsem se spíš upozaďoval, aby měl patřičný prostor, který je potřeba. Spíš jsem dohlížel zpovzdálí a dával jsem mu zpětnou vazbu. Tím, že jsem viděl, že má velký potenciál, tak mi přišlo zbytečné, abych ho brzdil a potlačoval.

Dá se říct, že sis vybral svého nástupce?
Takhle jsem to měl celou dobu v plánu, že až najdu toho pravého nástupce, tak z toho vycouvám. Za prvé vím, že o hráčky bude dobře postaráno a za druhé si myslím, že mě klub potřebuje v jiné roli než v té trenérské.

Do jaké míry v tvém rozhodnutí hrála rodina?
Určitě velkou. Už mi není dvacet, abych veškerý volný čas mohl trávit na florbale. I když je to pořádný kus mého života.

Nyní ses rozhodl, že přejdeš ke starším žákyním?
Ještě jsme se pevně nedomluvili. Spíš tam, kde mě bude nejvíc potřeba. Prostředí, které se nám podařilo vybudovat v Nehvizdech, mě strašně moc baví a naplňuje, takže bych rád zůstal tam. Mám tam druhý domov. Hynek Ondráček nám tam vytváří opravdu parádní podmínky.

Jaké najednou bude přejít od dospělých žen k holkám, které jsou či budou v pubertě?
Když už jsem byl na kempu talentované mládeže u 15letých holek, tak jsem si říkal, že to může dělat jen opravdový blázen. Na druhou stranu se na to strašně moc těším. V průběhu roku jsem měl možnost naše holky poznat a na spolupráci se těším. Věřím, že v průběhu sezony mě bude spolupráce naplňovat.

Dostane nyní ženská složka zajímavý tuning?
Doufám a věřím, že jí můžeme posunout zase dál, proto to vlastně děláme. Naším primárním cílem je vychovávat si holky pro ženské áčko. Naše vize ale není pouze o florbale. Chceme ho dělat rozumně, protože víme, že jsou mnohem důležitější věci.

Jedním z dlouhodobých cílů je dostat ženský tým do extraligy. Jednou z podmínek je mít i kompletní ženskou složku. Přesouváš se z toho důvodu, aby se i tohle podařilo?
Věřím, že do toho přenesu svou energii, která bude přínosná pro rozvoj ženské složky. Těším se na to. Je to i jeden z mých motivů. Ženská složka je něco jako mé dítě, dcera, která je pro mě princeznou a chci jí posunout někam dál.

Díky tomu, že budeš trénovat jen jednu kategorii, budeš mít více času nejen na rodinu, ale i na funkci manažera?
Doufám. Klub to v současné chvíli hodně potřebuje. Je to jedna z výzev – stabilizovat ho a postavit na pevných finančních základech.

Jako manažer vedeš klub nejen co se týče ženské složky, ale i mužské. U které z nich je to složitější?
Jednoznačně u žen. Tam je trh výrazně v recesi. Poptávka těžce převyšuje nabídku. Aby si mohl mít nejen konkurenceschopnou, ale i životaschopnou ženskou složku, tak k tomu potřebuješ základnu. Mít širokou členskou základnu v ženské složce je poměrně složitý oříšek. Zvlášť v Praze, kde je velké konkurenční prostředí. Proto nám dávalo smysl hledat spolupráci v lokálních oddílech, aby dívčí složka byla co nejvíc života schopna, což se nám zatím bohužel nepodařilo. Pracujeme ale dál. Víme, co chceme a potřebujeme.

Jak velkou explozi na ženském trhu udělalo dění na jaře ohledně extraligy žen, kdy se začaly odhlašovat týmy?
Za mě to byla otázka času. Vyústění něčeho, co víme. Holek, které se věnují florbalu, není tolik, aby se udržela extraliga v takhle velkém počtu týmů. Sám víš, že holek v klubech není velké množství. Oproti klukům, kdy z juniorky vypadávají ročně stovky hráčů, tak děvčat je podstatně méně. Nemáš tak možnost sebrat hráčky druhého, třetího sledu, protože prostě nejsou.

Jako manažer ses musel starat i o mužské áčko. Zažil jsi někdy takovou sezonu, kdy se pomalu každých čtrnáct dní objevil někdo nový?
Za mě to je jeden z velkých faktorů, které ovlivnily celou sezonu. Spousta hráčů tady byla v rámci střídavých startů. Fluktuace v kádru byla opravdu velká. V průběhu celého roku se tam otočilo přes třicet hráčů, což mi přijde jako šílené číslo. Těžko se pak buduje nějaký kolektiv či tým, což se pak v rozhodujících momentech ukáže, jak je kádr charakterně postavený a semknutý, aby udělal úspěch, což si myslím, že se v průběhu sezony projevilo. V play-down už se osa týmu vykrystalizovala, ale je to jedna z příčin, ze které se musíme poučit. Myslím si, že organizace jako Prague Tigers, nemá být postavena, aby se v ní obehrávali hráči z jiných klubů. Tým má být postaven na odchovancích, kteří mají Tigers v srdci a budou pro klub dýchat na hřišti.

Dojde tedy k nějakému restartu mužského týmu?
Po sezoně jsme si vyhodnotili, že chceme tým postavit výrazně na odchovancích. Hráči ročníku 2004, kteří končí v juniorech dostanou šanci v přípravě porvat se o místo pro příští sezonu. Máme deset hráčů z loňská, kteří projevili zájem a chuť pokračovat a rádi je doplníme o mladé kluky. Zajímaví hráči jsou v ročníku 2005 a 2006. Věřím, že kluci taktéž zabojují o šanci.

Jak se vlastně v současnosti hledají sponzoři pro klub, jakým jsou Prague Tigers?
Když to vezmu ze širokého hlediska, tak florbal nemůže konkurovat větším sportům jako je fotbal či hokej či jiným odvětvím, ať už z historického hlediska, návštěvnosti a tak dále. Spousta lidí chce florbal hrát, už méně dívat, a ještě míň dávat peníze. Když to shrnu, tak peníze ze sponzorství či jiných aktivit jsou postavené na lidech blízkých klubu. Ať už hráči, kteří někde pracují, nebo rodiče, jež mají možnosti a chuť klub podpořit. Rád bych je vyzval, že kdyby měl někdo zájem a chuť, tak se s ním rád potkám a probereme všechny možnosti, které jsme schopni pro ně udělat.

Jak se aktuálně na Tigers dívají lidi či konkurence zvenčí?
V téhle fázi bych byl rád, aby se na něj lidi dívali jako na komunitní klub. Aby se kluci a holky v něm cítili dobře. Rodiče, aby nás brali jako partnery ve výchově jejich dětí. Takhle bych chtěl, aby se klub prezentoval v současné chvíli. Jsme sportovní organizace, takže děláme sport, ale současně se podílíme na výchově a vytváření charakterů našich členů. Naše hodnoty jsou čestnost, respekt, smysl pro hranice, zdravá sebedůvěra. Tohle všechno je propsané od nejmenších členů po největší. Veřejnost se dívala tak, že vychováváme nejen sportovce, ale především dobré lidi.

Co slýcháš, když se nejčastěji bavíš s ostatními o Prague Tigers?
(dlouze přemýšlí). Že jsme perspektivní klub, čemuž věřím. Díky lidem, kteří se o něj starají, je tady obrovský potenciál posouvat ho dál. Spousta z nich tady je z důvodu, že ho mají rádi, což mě žene vpřed.

Jak mu ale škodí, že zatím nepatří do elitní linie?
V současné chvíli ani na tuto úroveň nemíříme. Elitní kluby nás berou tak, že jsme schopni vychovat poměrně zajímavé hráče pro ně. Spousta nadějných kluků od nás odchází, protože se chtějí posunout dál. Aktuálně nejsme schopni od nějaké úrovně je posouvat dál. Máme nějakou pozici v potravním řetězci. Pro mě je důležité, abychom klub stabilizovali, vychovávali šťastné a spokojené jedince.

Budeš se jako manažer soustředit, aby se role Tigers změnila a hráči tady zůstávali?
V ženské složce máme za cíl vytvořit jednu z nejlepších akademií v republice díky zázemí, které máme v Nehvizdech. Tam je potenciál velký. Co se týče klučičí složky tam je situace složitější. Je tam jednak větší konkurence a nemáme ani odpovídající zázemí. Když se dívám v nějakém střednědobém horizontu, tak si nemyslím, že se nám to povede a ani tam necílíme. Chybí nám dost věcí, abychom toho dosáhli.

Kterých věcí?
V první řadě zázemí, což je alfa a omega. Druhá věc jsou finance a s tím souvisí i personální zdroje.

Je tedy snazší pro kluby vydat se směrem ženské složky?
Pro mě není důležitá extraliga, stejně tak pro klub, protože na ní nejsme připravení. Můžeme tam jít, ale nechceme dopadnou jako některé organizace, které po pár letech z ní odchází jako zpráskaní psi. Aby se vytvořil dlouhodobý projekt, který by měl potenciál se posouvat i v extralize nahoru, tak je zapotřebí mít funkční mládež. Což je základ všeho. Je důležité vytvořit akademii, prostředí pro hráčky, kde si najdou své proč. Za mě nemá cenu se zatím bavit o extralize.

Loni jsi říkal, že jste něco zasadili a ovoce se bude sklízet za tři roky. Jeden z nich uplynul. Jak jste na tom?
Za dva roky budeme sklízet první plody z práce s mládeží. Jsem věčný optimista, spousta lidí by řeklo, že spíš blázen. Chci věřit tomu, že za dva roky budou družstva naplněná tak, jak potřebujeme.

Budeš pak mít jako manažer snazší vyjednávání se sponzory?
Když chodím na jednání, tak sportovní výsledky nikoho nezajímají. Spíš ohledně vize a myšlenky klubu, což si myslím, že máme hezky zpracované a především silné.