Základní část je za vámi. Jaká je nálada v kabině?
Vzhledem k blížícímu se play-off, tak vnímám rostoucí napětí, ale jinak stále uvolněná. Ještě není tolik napjatá. Všechny cítíme, že vrchol sezony je tady a že nebude úplně lehký.

Do play-off jdete ze druhého místa. Panuje spokojenost?
Myslím si, že ano. Alespoň já to tak vnímám. Podle mě je to úspěch.

Ač věkem stále juniorka, tak v letošní sezoně už stabilně hraješ i za ženskou kategorii. Čekala jsi, před sezonou, že by ses mohla napevno usadit mezi dospělými?
Upřímně vůbec. Nečekala jsem, že se do toho dostanu takhle rychle poté, co jsem osm měsíců nesáhla na florbalku. Ani jsem nad tím nepřemýšlela a byla jsem skeptická sama k sobě.

Z jakého důvodu?
Jestli do toho vůbec chci jít. Neměla jsem vůbec ani ponětí nejen se vrátit k florbalu, ale zapojit se v novém klubu, prostředí. Do toho jiní lidi. Ze začátku to bylo náročné. Měla jsem vyšší nároky. Čekala jsem, že to bude lepší. Musela jsem ale pochopit, že musím počítat s tím, že florbalový rozvoj přijde časem.

Pocítila jsi nějak výrazně tu změnu, když jsi šla z Black Angels do Prague Tigers?
Vůbec jsem ji upřímně nevnímala. Celé to šlo mimo mě. Věděla jsem, co se děje. Před rokem bych neřekla, že se věci tolik změní.

Musela sis například zvykat, že si najednou musela dojíždět. Do toho vše spojit se školou a tak dále?
Ze začátku to bylo hodně nepříjemné, protože cesta do Nehvizd trvala městskou hromadnou dopravou třeba hodinu. Pak se vše změnilo a vůbec mi to nějak nevadí. Vnímám to jako dobrou změnu. Zkraje to úplně nejlehčí nebylo. Přece jenom nové lidi, koukala jsem všude kolem. Neměla jsem vůbec nikoho, koho bych znala. Půlrok nebyl v tomhle ohledu úplně nejlehčí, ale nakonec všechno do mého denního života zapadlo úplně v pohodě. Nakonec jako kdyby se nic nestalo.

V čem jsou ty změny jiné?
Srovnávám to hodně s tím, jak jsem byla v Black Angels nebo před tím ve Spartě. Nikdy jsem si nezkusila pořádný florbal a spíš jsme byli odpadlíci. Teď jsem přišla do týmu, který je jako Tým a snaží se budovat. Nejedná se jenom o to, aby tady lidé v klubu měli nějakou kategorii, ale záleží jim na tom a prostředí, které budují, tak proto, že chtějí, a ne že musí. Snaží se tady vytvářet příjemné prostředí. Necítím tlak, že bych něco musela, ale chci sem chodit a dojíždím sem ráda.

Tvé obavy v novém týmu navíc zmizely celkem rychle. Řečí statistik (17+7) jsi ale problémy neměla a adaptovala ses velmi rychle …
Když na to koukám zpětně, tak ani sama jsem si neuvědomila, že to bylo takhle úspěšné adaptování.

Ve 21 zápasech jsi zaznamenala celkem 24 kanadských bodů, tedy více než jeden na zápas. Tušila jsi, že bys mohla být až takhle produktivní?
Nečekala jsem to vůbec. Když přišel zápas, tak jsem nic od sebe neočekávala. Spíš to bylo vždy takové milé překvapení.

Poprvé jsi bodovala až ve tvém čtvrtém zápase proti České Lípě. Od konce října si až na jednu výjimku zapsala gól nebo asistenci v každém utkání. Čím si vysvětluješ, že ses začala prosazovat takhle pravidelně?
Největší změna byla v tom, že jsem ze začátku nastupovala v obraně. Postupně jsem se dostala do útoku, kde jsem začala hrát stabilně od pohárového utkání se Židenicemi (4:3), kde jsem poprvé odehrála celé utkání vepředu.

O jak velký skok se pro tebe jednalo?
Pro mě osobně velký. Nikdy před tím jsem nehrála v dospělé kategorii. Je to jiný sport, mnohem rychlejší. Člověk se víc soustředí na detaily a nehraje se dětský florbal.

Jak se ti hraje po boku mnoha hráček, které už v minulosti působily v extralize?
Je to úplně něco jiného. Zkušenější hráčky hrají úplně něco jiného. Mají své možnosti jinde. Florbal hrají opravdu rychle. Jejich myšlení je jiné, i pohyb je mnohem rychlejší. Na trénincích se mi moc proti nim nechce hrát, protože si tam vždy přijdu navíc a říkám si, že to je úplně jiné (směje se).

Je něco, co ses od nich naučila aplikovat do své hry?
Nic mě nenapadá, ale fascinuje mě Emma Šlopková. Ona je strašně rychlá a důrazná. To občas v juniorkách dokážu taky (směje se). 

Po základní části jsi čtvrtá nejlepší střelkyně v týmu. Dá se už s tebou počítat mezi opory týmu, která dokáže pomoct, když je potřeba?
Takhle bych to nevnímala. Sice mám 17+7, ale většinou se jedná o situace, kde se ocitnu náhodou. Oproti ostatním se tam nějak vždy přichomýtnu a plácnu do toho.

Věkem jsi přitom ještě juniorka. Mnohem lépe ale hraješ v ženách. Čím to je?
V juniorkách hraju převážně v obraně a hodně bráním. Měla jsem jeden zápas, kdy jsem byla v útoku a nasbírala šest bodů (4+2), ale to byla výjimka.

Leckdo by čekal, že se jako juniorka budeš prosazovat proti papírově slabším týmům, ty jsi ale bodovala i proti silnějším konkurentům z první čtyřky.
Sama si to nedokážu vysvětlit. Tyhle zápasy mi obvykle nesednou, jsem nervózní. Hraje se mi hodně špatně ohledně nastavení. Pro mě je to záhada.

Považuješ se za objev sezony?
To bych určitě neřekla (směje se). Minulý rok jsem byla v Black Angels, kde jsem ale skoro vůbec nehrála kvůli zranění, protože jsem se zranila už na začátku sezony. Kdybych hrála takhle už před rokem, tak by sezona možná vypadala jako tahle.

Je to pro tebe satisfakce, že se ti takhle daří?
Je to takové, že čekám, kdy to období skončí. Je zvláštní, jak jde všechno dobře, jak jsem zapadla a cítím se tu dobře. Všechno mi přijde moc dobré, aby to bylo reálné.

Ono to ale reálné je. Neměla bys místo čekání na konec spíš sérii co nejvíc prodloužit?
Přijdu si jako ve snu a čekám, kdy mě někdo štípne. Nemůžu si na nic stěžovat.

Třeba se probudíš velmi brzy. Začíná vám play-off, což bude něco jiného než základní část. S čím do něj půjdeš?
Jdu do něj s tím, abych nezklamala sama sebe. Zároveň nechci na sebe dávat nějakou tíhu a cítit, že musím bodovat. Tady je k tomu spoustu jiných hráček. Spíš se budu soustředit, abych nedělala chyby a zlozvyky, které mám v sobě zabudované, a naopak se koncentrovat na svou hru.

Nechceš se tížit, co tě čeká, ale co ty sama očekáváš?
Doufám, že to bude probíhat jako doteď. Že v těch zápasech budeme jako jeden tým a nic se v nich nebude hroutit a budeme jezdit podle plánů, které máme. Vše nakonec dopadne dobře. Sama od sebe žádné očekávání nemám. Budu hrát to, co mám a doufat, že to bude vycházet.

Play-off je přeci jenom vrchol sezony. Ani trenéři nemají od tebe nějaká očekávání?
Nemyslím si. Nebo alespoň žádné speciální. Prostě ty normální, co byly doteď.  

Jsi součástí skupiny ročníků 2006 a 2007. Z nich vás hraje hodně za ženy. Roste Tigers nová silná generace?
Podle mě ano. A ještě jich je spoustu v mladších ročnících. Co se tady buduje, bude generace, na které se dá stavět.