Máte za sebou první polovinu sezony. Jak bys jí zhodnotila?
Jsme na dobré cestě. Některé zápasy jsme prohrály, ale porážky k tomu patří. Alespoň nám ukázaly zrcadlo, jak na tom reálně jsme. Víme, na čem máme pracovat do konce sezony.

Naposledy jste doma prohrály s Chomutovem. Chtěly jste nyní vyhrát o to víc a udělat vítěznou tečku v roce 2024?
Samozřejmě je vždy lepší zápas vyhrát a dobře se naladit do roku 2025. Rozhodně jsme nebraly nic jiného než tři body.

Před duelem s Novým Strašecím jste odehrály tři zápasy pravdy se Startem, Chomutovem a Vinohrady. Jak těžké bylo najednou přepnout proti celku ze spodní části tabulky?
Z těch tří zápasů jsme získaly čtyři body. Rozhodně jsme chtěly víc. Teď jsme si prostě zatím šly, že ten rok zakončíme vítězstvím bez ohledu na soupeře.

Sama jsi vstřelila hattrick. Co pro tebe znamená?
Musím si sama sobě zapsat pokutu (směje se). Jinak je to samozřejmě hezké. Víc se chci ale soustředit na předvedenou hru než na sbírání bodů.

Když jste hrály se Strašecím poprvé, tak jsi mu vstřelila čtyři góly, teď tři. Je pro tebe oblíbeným soupeřem?
Je to tak.

Čím se ti tak daří zkrotit Zebry?
Myslím si, že to bylo tím, že mi to tam holky dobře servírovaly a nebylo to mnou. Kája (Karolína Fořtová) mě tam dvakrát dobře našla. V prvním zápase zase několikrát Strom (Veronika Balejová) a Íra (Irena Palatínusová).

S těmi dvěma jsi začínala na začátku sezony, teď už máš ale v útoku jiné spoluhráčky. Jak vnímáš změny?
Je to rozhodně nový impuls. Určitě to bude chtít nějaký čas, ale myslím, že by nám spolupráce mohla fungovat, když tomu dáme nějaký čas. Trošku se sehrajeme a bude to dobré.

Začátek sezony jste přitom měly impozantní. Pak šly ale vaše výkony dolů. Co nakonec vedlo k rozdělení?
Tohle je ve sportu normální. Někdy se daří víc, jindy zase méně. Začátek jsme chytly skvěle, dařilo se nám. Pak to ale šlo s námi z kopce a trenéři do toho museli sáhnout. Najít nové vazby. Uvidíme, jak to půjde dál.

To vás najednou začali soupeři víc číst, nebo co se změnilo?
Určitě je to samozřejmě možné, že když se podívali na statistiky, tak si na nás dávali větší pozor. Těžko říct.

Sama jsi na sebe prozradila, že jsi pokladník týmu. Jak si vede týmová kasa?
Docela dobře a docela se zaplňuje. (směje se)

Mohla bys to vysvětlit?
Sype se do ní docela dost. Jediní, kdo neplatí, jsou trenéři. Těm to tam naskáče.

Logicky máte víc položek v seznamu. Jaké jsou nejčastější prohřešky týmu?
Nejčastější je zapomenutí věcí, následně vyloučení, pak desáté góly, hattricky a pozdní příchody.

To musíš mít celkem příjemné starosti…
Jsem docela ve vatě. Není trénink, abych si neudělala čárku.

Dřív dělala v Tigers pokladníka Laura Voštiarová, jak ses k tomu dostala ty?
Začaly jsme spolu a byly jsme dvě pokladnice. Pak Laura odpadla. Pořád k tomu máme přístup obě, spolupracujeme. Až se vrátí, tak budeme pracovat společně.

Sama jsi loni měla průlomovou sezonu. Mezi dospělými se ti dařilo jako nikdy před tím. Co se u tebe změnilo?
Post. Ve Startu jsem hodně nastupovala v obraně, zatímco v první lize jsem nastupovala v útoku. Logicky mi tam napadaly góly. Přeci jenom úroveň soutěže je logicky nižší než v extralize a z levého křídla se střílí branky jednodušeji než z pozice obránce.

Hraje se ti lépe vpředu, nebo vzadu?
Myslím, že už jsem si docela zvykla vepředu, ale kdyby trenéři přišli s tím, že potřebují beka, tak bych se s tím poprala.

Nikdo v týmu ti neřekne jinak než Prcek. Kde jsi k této přezdívce přišla?
Když mi bylo osm nebo devět. Všichni mi říkali Máro. V tomto věku jsem hrála v elévech s kluky. Mezi nimi byl i Marek, kterému říkali stejně jako mě. Já jsem ale byla menší než ostatní, tak mi prostě začali říkat prcku, což mi zůstalo až do dospělosti.

Jak to vnímáš teď?
Už jsem si na to tak zvykla, že už to nevnímám jako označení pro někoho malého. Je to moje přezdívka a tak to beru.