Před rokem a půl měla úplně jiné starosti. Ležela na sále a bojovala o život. O osmnáct měsíců později zažila zcela jiné pocity, plné euforie a nadšení. Nyní už 25letá hráčka Tigers Nikola Hamerníková na vlastní kůži pocítila, jaké to je vstřelit gól aktuálnímu mistrovi. Mnohem víc než vstřelená branka jí ale potěšil výkon celého týmu. Právem na něj byla po utkání pyšná.

Přivítaly jste doma mistra. Jak moc velký svátek to byl?
Pro městys Nehvizdy hodně velký. Přišlo spoustu lidí z radnice, mnoho fanoušků, příznivců. Hala byla plná. Najednou tady byl nejlepší tým Česka. Nebylo to tak, že bychom do toho šly s tím, že náš Vítkovice přejedou, ale prostě svátek.

Trenér Vít Gattnar si v dětství prošel Vítkovicemi. Cítila jsi z něj, že by byl nervózní?
Bavili jsme se o tom. Vítek tam ty lidi zná. Byl z toho nervózní, ale hlavně z toho, abychom nepropadly a nebyly v nějakém zkratu s dvaceti inkasovanými góly. Ale věřil nám, na zápas se těšil. Jako trenér má zodpovědnost, byl z toho nervózní, ale je pyšný na tým. Čekaly jsme, že uděláme dobrý výsledek, ač se to na první pohled nemusí zdát. Sice 1:9, rozdíl osmi gólů, ale zápas byl fakt povedený.  

Ráz zápasu určila první třetina, kterou jste prohrály 0:5. I tak jste se ale nevzdaly a po pár vteřinách prostředního dějství jsi dala gól. Kam bys ho zařadila?
Určitě mezi zážitky. Vždy mám pocit, že když je potřeba, tak gól dokážu dát. Na zápas jsem si věřila. Cítila jsem se na to, že ten brejk může vyjít a určitě si ten zápas budu pamatovat. Stejně tak i gól. Nebyla to žádná šmudla, ale trefa pod víko. Bylo to přesně o tom, že jsem tak byla nastavená a vyšlo to. Sice překvapení, ale radost z toho.

Dala jsi gól aktuálnímu mistru republiky. Pustíš si ho někdy zpětně?
Asi jsem to takhle neprožívala, že jsem dala gól mistrovi, ale že jsem se trefila v domácí hale, pro diváky, hezká branka. Bylo mi jedno, že to bylo proti Vítkovicím.

Před rokem a půl jsi asi nepomýšlela, že budeš hrát proti Vítkovicím a dáš jim gól, měla jsi úplně jiné starosti. Teď jsi jim dala gól. Napadlo by tě to?
Nenapadlo. Mám z toho gólu radost, ač si to teď ještě neuvědomuji. Pustím si ho zpětně na videu. Většinou si ho po každém zápase pouštím. Ráda se podívám, jak tu branku dám a prožiju si jí znova. Jsem na sebe pyšná, ale teď mi to ještě nedotýká. Asi víc prožívám tým než sebe. Jsme jediný prvoligový celek ve čtvrtfinále, už podruhé. Dvakrát jsme dokázaly porazit Židenice. Loni jsem sice nehrála, což mě mrzelo, ale prožívala jsem to s holkami. Letos jsem dostala šanci, byla jsem tady a mohla jsem to zažít. Síla týmu mě fascinuje, že jsme se dokázaly dostat mezi extraligové týmy.

Po první třetině jste prohrávaly 0:5. Co jste si řekly v šatně, že jste šly do druhé třetiny s takovým odhodláním?
Nebyly jsme z toho nijak rozhozené. Něco podobného jsme čekaly. Je to prostě těžké, hrály jsme 3x15 minut. Poprvé v životě si ale myslím, že kdybychom hrály 3x20, tak že by nás Vítkovice neutahaly. Na jejich tempo jsme si zvykaly a zvedaly jsme se, což je pro mě lepší a víc.

Alespoň jednu třetinu jste dokázaly s Vítkovicemi dotáhnout minimálně do remízy. Co tohle udělá s psychikou do konce sezony?
Lajk by řešil výsledek, ale my v tomhle vidíme ty detaily. Dokážeme hrát třetinu vyrovnaně. A je to tak.

Loni s Ostravou 2:8, teď s Vítkovicemi 1:9. Jak Prague Tigers opět zvládli po roce pořádání?
Strašně moc děkuji klubu a Tobiáši Průšovi s Hynkem Ondráčkem, že si vzali pořádání na starost a já nemusela řešit jedinou věc. Já jsem akorát přinesla barvy pro děti (směje se).

Jak jsi vnímala, že i v týdnu přišlo tolik lidí a atmosféra byla úžasná?
Jsem na nás pyšná. Přijedou Vítkovice, a ač jely takovou dálku, tak věřím, že z toho také měly hezký prožitek. Když jsem ještě hrála extraligu za Panthers, tak jsme jely do Třince, kde všechno bylo takové šedé absolutně bez přípravy. Jsem hrdá na klub, že prvoligový celek dokáže něco podobného zorganizovat. Lidi na nás přijdou, věří nám a děti byly nadšené. Já bych na jejich místě byla na tom podobně. Tohle všechno dělá jméno do budoucna. Když už jsme teď tohle všechno schopni udělat, tak jak to bude vypadat za pár let? Úžasný.

Jak ze zápasu s Vítkovicemi můžete těžit zejména do blížícího se playoff?
To se nedá srovnat. Může nám dát do playoff hodně, ale jestli někdy půjdeme do extraligy, tak spíš budeme připravenější. Ukázalo nám to sílu týmu, ale s vyřazovacími boji v první lize se to nedá srovnávat. Hráčky mají úplně jiný styl.