Porazily jste Židenice, co s vámi udělá vítězná euforie?
Doufám, že nás nakopne k další snaze a práci dál, že to za to stojí a přistupovat k tréninkům zodpovědněji a že začneme na ně chodit ve větším počtu. Ten pocit za to fakt stojí.

Osmifinále se Židenicemi bylo hlavě o tobě a tvém výkonu. Připsala sis 39 úspěšných zákroků. Cítila jsi sama na sobě, že budeš základním stavebním kamenem výhry?
Než začala rozcvička před zápasem, tak jsem tomu nevěřila. Cítím na sobě, že se mi začátek sezony nepovedl. Stále to nebylo ono. Nemohla jsem se do toho dostat a pořád mi chyběl můj klídek a pohodička. Nevím, jestli to nebylo tím, že jsem si zvykala na nové prostředí, nové tréninky, jejich menší počet a jiný přístup, než tomu bylo v bývalém klubu.

Kde se to tedy v tobě zlomilo?
Už během rozcvičky jsem tam měla pár dobrých zákroků a říkala jsem si, že by to mohlo být dobré. Navíc jsem pak vnitřně cítila, že jsem se dostala tam, kam jsem chtěla, aby výkon byl dobrý. Tím, že se celkově týmu povedl vstup do zápasu. K tomu jsem měla pár dobrých zákroků, než jsem tahala míček z brány poprvé, tak jsem si říkala, že by to mohlo být fakt dobré.

Pár dobrých zákroků. Ve druhé třetině jsi předvedla jeden výstavní. Byl to ten moment, kdy sis říkala, že tohle utkání je už zkrátka vaše?
V podstatě docela jo. Několik zákroků bylo ale i v průběhu první třetiny. Nicméně u tohoto jsem měla i štěstí, že mě soupeřka trefila. Vnitřně jsem věděla, že tam je. Když s tím člověk počítá, tak se může vnitřně připravit, že se bude muset přesunout či skočit. Tady jsem zvolila variantu, že jsem tam napůl skočila a spadla. Přesunout bych se nestihla, i tak mě trefila. Měla jsem kliku, zase štěstí přeje připraveným.

Jak se tobě jako gólmance chytají zápasy, které jsou “o jednom gólu“ a musíš být plně koncentrovaná na každou střelu?
Tohle se snažím tak nějak nevnímat. Za tři roky ve Startu se ze mě stala s postupem času jednička. Už tam jsem kolikrát věděla, že musím. Ze začátku jsem se s tím trápila, pak jsem si na to ale docela zvykla a zápasy užívala. Za mě je ale lepší, když jde na mě je víc střel. Jsem pak v tempu, než když jdou na mě dvě rány za třetinu a musím chytit obě, protože bych jinak byla za totální trubku. Pořád mám raději matějskou než několik střel za zápas.

Máš za sebou tři sezony v extralize, k tomu bronz z mistrovství světa juniorek. Kam budeš řadit vítězství v poháru nad Židenicemi?
Docela vysoko. V extralize jsme nepodávali nejlepší výkony. Za tři roky v ní byl ale vidět pokrok, že už jsme zvládali i těžší zápasy, ale stejně to nebylo úplně ono. Na juniorské mistrovství mám rozporuplné vzpomínky. Fakt jsem si zápas užila, že i s menším počtem tréninků, než mají soupeřky, tak jsme dokázali zápas urvat.

V extralize si několikrát vynulovala Bulldogs, teď si v poháru vychytala Židenice. Dá se říct, že jsi specialistka na Brno?
To bych asi úplně tak neřekla (směje se). Většina zápasů mi proti nim sedly, to samé teď. Do každého zápasu se snažím jít ve stejném nastavení. Není to tak, že si řeknu, že se hraje proti Brnu a předvedu zase dobrý výkon. Ke každému zápasu se snažím přistupovat zodpovědně, abych holkám co nejvíce pomohla, ať už proti mně stojí kdokoliv.

Zápas řadíš vysoko. Na ten den asi jen tak nezapomeneš, protože před ním jsi měla promoce. Byl to den, na který budeš vzpomínat do konce života?
Asi ano. Naštěstí vše vyšlo parádně. Promoce, až na hrozně dlouhý proslov děkana, celkem utekly. Pak jsem měla dost času na přejezd z Betlémské kaple do Nehvizd, takže pohoda. Naštěstí jsme přijeli docela brzy, takže mě většina týmu neviděla v šatech. Navíc jsem nemusela být v práci, takže za mě super den. O to víc jsem si odpočinula.

Tigers se Židenicemi vypadli na jaře v semifinále play-off. Myslíš, že v týmu hrála motivace v podobě odplaty?
Myslím si, že ano. Občas mezi těmi třetinami se ozývalo, že jim jarní vyřazení jdeme vrátit. Stejně tak v pauze mezi třetí třetinou a prodloužením. Docela to tak v nich bylo, že se chtějí Židenicím pomstít.

Jste ve čtvrtfinále Poháru Českého florbalu, kde se utkáte s Ostravou. Co čekat od tohoto duelu?
Pro holky to bude svátek. Přijede loňský mistr. Jedná se o tým, se kterým se úplně nepotkává. Dorazí tým z top tabulky extraligy. Hrála jsem proti němu tři roky, takže tak nějak tuším, jak ten zápas bude vypadat. Myslím si, že to bude o tom si zápas užít, tak nějak se s ním porvat a dát do toho všechno. Pak se uvidí.

Sama víš, co vás čeká, i když se hraje specifický formát 3x15 minut. Mohla bys přiblížit, co Tigers čeká?
Hrozný boj. Holky mají docela naběháno, jsou šikovné na holi, hodně technicky vyspělé, na druhou stranu mají šablony, podle kterých hrají a jdou vymyslet některé věci, které úplně i během extraligy člověk nepotká. V jednom zápase mi Denisa Kotzurová hodila míček zpoza branky ala trik Michigan. Dají se od nich čekat celkem hračičky. Vše odpovídá tomu, že jsou ve špičce extraligy.

Už ses adaptovala na tým Prague Tigers?
Za prvé mi dlouho trvalo se adaptovat na povrch v Nehvizdech. Přeci jenom jsem přišla z haly, kde se stačilo odrazit a člověk se sklouzl. Tady je povrch pro gólmana na dvě věci, neklouže a je to těžké. Už si ale na něj zvykám. Přijde mi, že docela ano. Stejně se pořád nějak zabavuji, i když máme méně tréninků. Jak jsem navyklá je mít pětkrát týdně, tak stále něco dělám – běhání, kačenky, posilovna, bazén, nebo si zacvičím něco doma.

Co ti dělalo největší problém ohledně přechodu?
Asi tak nějak celkově přestup. Nejsem člověk, který rád mění prostředí. Když to jde, tak nerada měním prostředí. Jsem v tohle konzervativní. Jsem občas uzavřená do sebe. Ze začátku jsem se i trápila i z toho důvodu, proč jsem vůbec musela přestoupit. Holky mě ale přijaly úplně suprově. Kolektiv je parádní a pro mě docela i změna, že nepatřím do starší poloviny týmu, ale do té mladší. Před tím bylo nejstarší hráčce 28 a pak až mi ročník narození 2001. Tady hráčky ví, co chtějí a co ne.

V útoku Tigers řádí Dominika Steinbachová, kterou jsi zažila jako trenérku a teď jí máš jako spoluhráčku. Kdybys jí měla popsat v obou rolích, tak jaká je?
Odehrála jsem pod ní juniorskou sezonu v Ivanti, která byla kvůli Covidu zrušená. Přijde mi, že ty role nerozděluje. I když je v týmu je jako hráčka, tak dokáže říct spoustu věcí ohledně taktiky. Jak je zkušená, tak ví spoustu věcí, jak hrát. Je fakt super, že i během hry dokáže vnímat, co soupeřky dělají a pak podle toho probíhá komunikace v lajně. Neskutečně nám tím pomáhá.