Ty jsi zažila za poslední rok už druhou nucenou změnu klubu, což by loni na jaře neřekl nikdo. Jak jsi vstřebala informaci, že po roce nastává stejná situace?
Hodně klíčová byla ta první změna, kdy jsme šly do Black Angels. Tam ten přechod byl těžší a bylo období nejistoty. Osobně jsem byla přesvědčena, že ve Startu budu hrát do konce kariéry a nikam nepůjdu. Měla jsem to tam moc ráda. Takové věci se stávají a my šly do Black Angels, což byl první náročný krok.

Kvůli tomu u tebe došlo i ke změně účesu. Ostříhala ses. Chystáš něco podobného i letos?
Asi už ne. Zajímavé je, že když jsem šla na první pohovor s Anet (Jarolímovou), tak ten den jsem si ostříhala vlasy. Neviděla mě tedy s dlouhými vlasy. Něco podobného v dohledné době nechystám.

A co letošní fúze?
S holkami jsme se smály, že rušíme další klub (směje se). Tento přechod mi přišel šťastnější. Od začátku tady byla atmosféra nastavena tak, abychom se poznaly a byly týmové. Jdeme zase dál. Poslední roky mi šlo o to, aby byla dobrá parta, atmosféra. S děvčaty držíme pořád spolu, což mě drželo nad vodou. I když potkáš nové lidi, se kterými si sedneš, nebo ne, tak pořád máš důvěru v holky, které znáš. S Prckem se známe 14 let.

Na základě čeho byla letos fúze jednodušší?
Pro mě určitě jednodušší. Trošku jsem otupěla v týmové hrdosti. Zároveň jsem k Blackům nepřilnula ohledně týmové hrdosti, což teď nemyslím špatně. Anabáze byla tak krátká, že jsem nestihla ani přilnout. Vše tak bylo jednodušší. Po roce měnit klub, tak co.

Teď jsi na tom jak?
Teď se mi tady hrozně moc líbí (rozplývá se).

Odehrála jsi první zápasy v Nehvizdech jako domácí. Jaké byly?
Po loňském podzimu, kdy jsme tady hrály s Black Angels, jsem se musela přepnout do jiného režimu. Ten zápas se nám vůbec nevydařil. Najednou jsem tady doma. Zatím si připadám hodně zmatená, protože nemám pochytané všechny rituály, kam se přesně chodí a tak. Jinak mi Nehvizdy jako hala a zázemí přijdou hodně dobré a cítím se tu dobře. I na povrch jsem si zvykla, což je fajn (směje se).

Jak s Panthers tak i proti Plzni jste zahrály skvěle do obrany. Jak si pochvaluješ defenzivní činnost?
V ní nám to celkem klape. Máme ji dobře secvičenou a hrajeme moc hezký systém, který mně osobně sedí. Zachytáváme míčky tam, kde máme a posíláme je tam, kam máme.

Sedí, je v tvém případě trefné slovo. Po prvních dvou zápasech máš sedm kanadských bodů, k tomu pět gólů. Čím ti herní systém tak padl, že z něj těžíš tolik bodů?
Hraju na hrotu, což je post, který umím, a dovoluje mi udělat věci, co mě baví. Můžu si běhat, jak chci. Dál cítím obrovskou sílu týmu za sebou. Po letní přestávce jsme se hodně semkly a osobně cítím podporu z týmovosti, kterou nyní máme.

Zmínila jsi důležitou věc, že fungujete jako tým, což bylo hlavní téma léta. Čím si vysvětluješ, že se to takhle povedlo?
Jednak je to přístupem trenérů, kteří od začátku jeli tak, že letní příprava ok, makáme, ale jedeme na týmovost. Chceme být jeden tým, propojit se, dobře se poznat. Po minulé zkušenosti v Black Angels se tohle ukázalo jako zásadní. Tam se nám léto loni úplně nepovedlo. Za druhé je to tím, že jsou tady skvělé, zkušené, dospělé a moc hodné holky.

Něco mohli udělat trenéři, něco také vy hráčky. Kdy a kde nastal bod zlomu, že jste se smíchaly v jednu partu?
Všechno tohle šlo samo a impuls přišel od původních holek, za což jsem hodně ráda, že spojení šlo samo od sebe. Obě party jsme pochopily, že musíme hrát za jeden tým a bít se za něj. Holky jsou tak skvělé, že nás vzaly mezi sebe, podpořily nás. To bylo hodně klíčové. Osobně jsem po hodně dlouhé době nebyla naštvaná ze soustředění (směje se). Nikdo se tam nepohádal, nezranil. Užily jsme si ho, daly jsme nějaká kafíčka, dortíky a tak.

V lajně hraješ s Markétou Baťkou a také s Irenou Palatínusovou, kterou k vám přidali. Její přihrávky jsou pastvou pro oči. Jak z nich těžíš?
Íra je neskutečná. Věděly jsme o ní z minulé sezony, že dává přihrávky pořád a hlavní bod její produktivity jsou asistence. Z těch statistik ale člověk nevyčte, jak moc dobré je má. Ze začátku to byl trošku boj, že jsme na ní s Prckem (Markétou Baťkovou) křičely, ať střílí. Ale ona nestřílí, ona přihrává. Myslím, že teď už jsem tak nastavená, že můžu od ní dostat přihrávku i skrz tři hráčky, plné hřiště, kterou prostě procpe a nahrávka je skvělá. Hrát s ní je jedná báseň.

Soudě dle tvých slov je Irča mozkem celé lajny …
Ano. Shodly jsme se na tom, že Íra přihrává a my s Prckem běháme a funguje to (směje se).

Za víkend máš bilanci 5+2. Vystřelila jsi mezi nejlepší střelkyně i top produktivní hráčky. Říkáš si hlasitě o pozici tahounky týmu?
Tou jsem nikdy moc nebyla. Až v minulé sezoně to trošku vypadalo. Uvidíme, co bude dál. Snad mi to půjde.

Před sezonou odešlo z Tigers hodně produktivní duo Petra Šusterová-Dominika Steinbachová. Ta tě trénovala v Ivanti. Těžíš hodně z její školy?
Vlastně ano. Vždy, když se šla podívat na naše juniorské zápasy, tak jsem jí vždy pozdravila a ona mi odpověděla: „Strome. Makáš? Makej, Běhej!“ Tak jsem běhala. Snad mi to vydrží.

Máš tedy na co navazovat, že bys po ní převzala štafetu?
To si nedokážu po první víkendu hodnotit, ale byla by to velká pocta.

S ní odešlo velké množství kanadských bodů. Ty jich po prvním víkendu máš sedm. Na konci sezony jich tímto tempem budeš mít 91 …
To je šílenost. Beru to tak, že mi to teď lepí a uvidíme, co bude. Nedokážu říct, že mi forma takhle vydrží. Připadám si jako Alenka v říši divů.