Zažil jsi někdy v kariéře divnější zápas než tento s Jičínem?
Je fakt, že moje kariéra je poměrně dlouhá, ale těžko bych si nějaký vybavil. Naposled možná někdy v juniorech.

Jak je těžký zápas tohoto typu pro gólmana?
Nejenom, že nepřicházely zákroky, ale v utkání byly i dlouhé prodlevy, jako například než se rozhodčí dopočítali s kolika hráči se má hrát a kdy se bude kdo vracet. Najednou tři, čtyři minuty člověk jenom stojí a kouká. Před tím je deset minut bez zásahu a najednou musí čelit sedmi oslabením. Naštěstí kluci pomohli, zblokovali hodně střel a někteří individuálně byli schopní podržet balónek, což taky hodně pomůže.

Dlouhých přerušení bylo požehnaně. Zatímco hráči se mohou proběhnout, udržovat se v tempu, tak brankáři se musí obejít bez střel. Jak obtížné je udržet koncentraci pro gólmana?
Když je prodleva větší, tak jdu k lavičce. Mám dobrého kolegu a svým způsobem jsem na lavičce taky v týmu. Co se týče zápasu, tak je to těžké celkově a není to jenom o mě. Koncentraci musí udržet všichni.

Mnoho vyloučení, navíc červená karta, osobní trest jsou velkou kaňkou a kazí celkový dojem jinak z další vysoké výhry …
Přesně! Nelíbí se mi, jak následně vypadáme i vůči divákům, že jsme úplně neférový tým a občas nejsme tým, kterému bych chtěl fandit.

Pokud se podíváme na soupisku A-týmu, tak jsi na ní jako jediný třicátník. Čím si vysvětluješ tolik vyloučení u tak poměrně mladého kádru?
Tohle může hrát určitou roli. Kluci jsou mladí, draví a mají kladné stránky, že chtějí dávat góly i za rozhodnutého stavu, a když je těžký zápas, tak umí za to vzít. Stinnou stránkou je, že se nechají snadno strhnout zbytečnými situacemi.

Pro tebe hovoří jednak věk, a taky že gólmani bývají flegmatici. Snažíš se nějak uklidňovat tým?
Snažím se. Je to těžký, když se kluci na lavičce navzájem podporují a říkají si názory na rozhodčí. Dokud jsem na hřišti a hraje se, tak se snažím, aby se kluci soustředili, například když je rozehrávka proti nám, tak aby si rozebrali soupeře a přestali se hádat se sudím. Někdy s větším a jindy s menším úspěchem.

Nejbližšímu hráči co se týče věku je k tobě 25letý Ondřej Falber. Z hlediska si připadáš jak v šatně?
Jsem spíš flegmatik a nejsem typ, který by se někam dral. Myslím si, že se Zbýša (Piták) toho chytne dobře. I když teď se zrovna neosvědčil (ČK pozn. Red.) (směje se).

Loni sis prošel těžkým zraněním, kdy ses hned v prvním zápase zranil a přetrhl sis achillovku. Jak se ti teď chytá?
Teď už to naštěstí vymizelo. Je fakt, že začátek přípravy byl těžký a poměrně jsem ji cítil. Postupně ale odešla. Pomohlo mi hodně fitko. Celou oblast jsem rozhýbal a vrátil do stavu před tím. Hned, jak jsem mohl, tak jsem chodil na fyzioterapii, kde jsme na achillovce pracovali. Po roce se vrátila do původního stavu.

Nemusíš se tedy šetřit?
Myslím si, že ne.

Tým má po šesti kolech v průměru 16 vstřelených gólů na zápas. Co na to říkáš jako gólman, protože s tím jde na tebe i málo střel?
Je to občas těžký. Gólman musí udržet koncentraci, protože pak přijde v průběhu zápasu první střela a často po naší chybě, takže je to o to těžší.

Nepožádal jsi hráče, aby si soupeři mohli na tebe v klidu vystřelit, když už je utkání “rozhodnuté“?
To zase ne. Asi jsem to nikdy ani nezažil. Člověk nechce zbytečně riskovat se zápasem. Florbal je rychlý sport a může se v něm stát cokoliv.

Jak vnímáš produkci svých spoluhráčů?
Je to samozřejmě super. Kluci, kteří přišli, jsou hodně šikovní a schopní góly dávat. Doufám, že tahle sezona konečně jinak, než ty dvě předchozí.

Co se týče ambicí, síly kádru a podobně. Jste letos postupu do Národní ligy nejblíž?
Rozhodně! Tým už na to měl v předchozích letech. Tím, že jsme ale posílili, tak to musíme dát.