Máš za sebou operaci kolene. Už je vše v pořádku?
Už nějakou dobu sportuji. Ortézu jsem zahodil, takže snad ano.

Co se vlastně tehdy přihodilo, že sis přivodil zranění?
Nic šíleného. Na tréninku mi v souboji křuplo v koleni a vyšel jsem z toho s roztříštěnou chrupavkou.

Tobě teoreticky vyšla pauza vhod, protože jsi ji využil k operaci a teď se můžeš v klidu vrátit a zapojit se zpět do florbalového dění. Vnímáš to taky tak?
Upřímně jsem na operaci byl už v prosinci 2019 a před první karanténou jsem už pomalu začínal hrát, takže nucené pauzy spíše uškodily.

Jaké si dáváš případné cíle do jara a léta 2021 případně sezóny 2021/22? (jak individuální, tak týmové)
Vzhledem k událostem posledních měsíců si raději žádné cíle dávat moc nechci. Budu rád, když se rozběhnou soutěže a obecně se budeme moct vracet k normálnímu životu.

Jak moc se těšíš na moment, až nastoupíš do zápasu?
Velmi.

Prakticky celé dětství jsi strávil ve Spartě. Proč ses ji před sezónou najednou rozhodl vyměnit právě za Prague Tigers?
Bylo to asi pragmatické rozhodnutí. S vedením Sparty jsme si dlouhodobě nerozuměli a odejít po skončení juniorské kategorie dávalo smysl.

Byl jsi nadějný junior. Šance na místo v A-týmu Sparty nebyla?
Těžko říct. Výkonnostně si myslím, že by tam zásadní problém nebyl, ale jak jsem říkal v předchozí otázce, dlouhodobě jsem měl na mnoho věcí jiný pohled a pro obě strany byl můj odchod nejjednodušší řešení.

Rok jsi strávil i v Bohemians. Co tě lákalo na zelenobílém dresu?
Byl jsem tehdy ve fázi, kdy jsem chtěl zkusit něco nového. Zajímalo mě, jak funguje florbal jinde, jestli by mě třeba nebavil víc. V Bohemce jsem znal pár hráčů, a i vzhledem k tomu, že v té době byli nejkvalitnějším florbalovým týmem, jsem si chtěl vyzkoušet zahrát právě tam.

V klubu dlouhodobě působí i jeden z nejkontroverznějších trenérů Michal Jedlička. Lákalo tě zahrát si i pod ním?
Tak samozřejmě. Bedla, ať už si o něm kdokoli myslí cokoliv, je u nás jednoznačně nejlepší trenér a zahrát si pod ním byla super zkušenost.

Přece jenom jsi ho mohl poznat i jinak než jako většina z nás. Jaký je a jaký máš na něj názor?
Za mě férový trenér i člověk, který ví, co dělá, dává do toho maximum a na nic si nehraje.

Zpět k tobě. Měl jsi ohledně letního přestupu ve hře i jiné varianty?
Neměl. Už v průběhu loňské sezóny jsem si říkal, že jestli někam půjdu, tak to bude sem, takže to byla jasná volba.

Co nakonec rozhodlo pro Prague Tigers?
Určitě mladý tým a především kluci, se kterými jsem vyrůstal ve Spartě.

S kým jsi přestup nejvíce komunikoval?
Asi s Jirkou Horákem a později s Véčou (Tomášem Večeřou), ale o žádnou dlouhou komplikovanou komunikaci se nejednalo. Jednoduše jsme se dohodli, že dojdu na trénink a uvidíme.

Hodně velkou roli v tvém případě hrálo duo Tlapů. Byli Filip s Petrem tím klíčovým faktorem, který hrál v tvém přístupu?
Byli. Původně se situace vyvíjela tak, že by se v Tigers mohlo objevit ex-sparťanů více, ale přítomnost dvojčat určitě zásadní faktor byl.

Ve čtyřech zápasech za Prague Tigers ses ihned stal nejlepším nahrávačem v týmu. V tvém případě jsi zapadl do týmu ideálně. Čím si to vysvětluješ, že ses tak výborně adaptoval?
Nemyslím si, že bych se adaptoval výborně. Pokud se soutěže ještě někdy rozjedou, věřím, že mé výkony i výsledky budou značně lepší.

Pomohlo hodně tvé adaptaci, že jsi s Filipem a Petrem Tlapovými strávil celé dětství ve Spartě?
Určitě. Přijít do kolektivu, kde člověk nikoho nezná, není jednoduché, takže jsem rád, že jsem tu pár lidí už znal.

Za tak velkou dobu už se musíte na hřišti poznat i poslepu. Zkoušeli jste na trenéry, ať hrajete spolu v jedné formaci případně na přesilovkách?
Rozhodně. Původní plán byl, že bychom tvořili útok s Peťou a Lukášem Kovaříkem - v tomto složení jsme hráli zhruba pět let. Druhý jmenovaný se ale nakonec nedohodl na podmínkách a v Tigers bohužel nezůstal.

Co jsi stihl za tak krátkou dobu poznat v týmu potažmo v klubu?
Fajn atmosféru v kabině a zároveň všeobecnou zdravou nespokojenost s divizí a ambici postoupit výš.

Slučuje se filozofie a ambice Prague Tigers s těmi tvými?
Zatím ano. Jsem především rád, že je snaha dostat se do vyšších soutěží, kde už se hraje trochu více florbal jakožto florbal.

Jaké očekávání měl od tebe realizační tým?
To upřímně netuším (směje se).

A jaká byla tvá očekávání?
Asi jsem žádný zásadní očekávání neměl. Šel jsem sem s tím, že si zahraju bez většího tlaku a pomůžu týmu k co možná nejlepším možným výsledkům.

Dlouho jsi bojoval o místo v juniorské reprezentaci, která následně brala zlato na mistrovství světa. Naposledy ses ale objevil v nominaci na Czech Open 2018. Proč tě následně pozvánky na srazy míjely?
Většina ostatních hráčů se na rozdíl ode mě prosadila v mužských týmech a především měli florbal na prvním místě. To já, i když jsem florbalu podřizoval vše, neměl.

Jak daleko, nebo blízko jsi byl od kanadského šampionátu?
Užší výběr, mezi náhradníky jsem se už ale nedostal.

Působil jsi v ročníku, který následně vybojoval pro Česko historické zlato. Vnímal jsi celý šampionát a jeho průběh než většina lidí? (jestli si cítil nějakou pachuť, křivdu atd., že tam nejsi)
Klukům jsem úspěch přál a žádnou křivdu jsem určitě necítil. Tým byl evidentně poskládaný nejlépe, jak mohl, takže by pocit jakékoliv křivdy z mé strany byl akorát sobecký.

Zlatá medaile mohla viset na krku klidně tobě. Mrzí tě, že jsi nebyl v Kanadě, nebo už ses s tím srovnal a smířil?
Zahrát si na mistrovství světa by bylo určitě fajn, ale jsem především rád, že ho kluci vyhráli.

Co bys vzkázal všem členům a příznivcům Prague Tigers do roku 2021?
Ať se pokusí zůstat optimističtí a trpěliví. No a samozřejmě hodně zdraví.