Rakouská florbalová reprezentace a trenéři Tigers už byli ve spojení v minulosti. Tamější národní tým nabídl pozici trenéra Vladimíru Jamborovi, který odmítl, avšak místo sebe nadhodil Lukáše Pokorného a ten se stal hlavním koučem. Loni na podzim se možnost být součástí reprezentace našich jižních sousedů naskytla znovu a tentokrát přímo od Pokorného, jíž Jambor přijal a stal se asistentem trenéra zodpovědným za volné údery. Poprvé v nové roli se objevil na přelomu října a listopadu na kempu v Praze.

Aby toho nebylo málo, tak Jambor poté národnímu týmu doporučil Víta Gattnara coby dalšího člena realizačního týmu, který se staral o video a tak se u rakouské reprezentace objevili oba kouči dospělých týmů Prague Tigers.

„Po nějaké rozvaze jsem nabídku přijal, protože mě zajímalo, jak bude mezinárodní scéna vypadat. Pak jsme si několikrát sedli s Lukášem, abychom si řekli nějaký verdikt. Moje úloha byla především vnímat věci s odstupem, strategii soupeře, hráče jak herně vypadají z tribuny,“ přibližuje Gattnar jeho popis práce. V průběhu zápasů předával poznatky Jamborovi, o přestávky následně i zbytku realizačního týmu.

Oba trenéři měli dva základní cíle s tamějším národním týmem. První z nich bylo kvalifikovat se na šampionát, což se nepovedlo, protože Rakousko skončilo na posledním místě, a druhým nabrat nové poznatky a vytvořit prostředí pro hráče, aby jim vše dávalo smysl pro budoucí kvalifikaci za dva roky, aby se tentokrát na světový šampionát dostali.

„Za mě super zkušenost vidět tým na mezinárodní scéně, ať už Česko, které je aspirantem na titul, tak vidět další celky, jakou úroveň má mezinárodní florbal. Získali jsme spoustu kontaktů, které můžeme zúročit v rámci Tigers,“ hlásí Jambor.

Kvalifikace na světový šampionát je specifická v tom, že zápasy následují po sobě. Navíc pro méně sledované týmy i v různých časech. „Je hodně zajímavé vidět atmosféru a připravovat hráče na to, že jeden den se může hrát ve čtyři odpoledne a druhý v devět ráno, což je strašně náročné, když jenom na zápas se jelo hodinu a půl. Bylo povznášející sledovat, jak ke kvalifikaci přistupují a prezentují se jednotlivé týmy,“ podotýká Gattnar.

Oba trenéři Prague Tigers se s rakouským národním týmem postavili i Česku, tedy poslednímu finalistovi mistrovství světa, a navíc zemi, odkud pochází. V cizích barvách tak uslyšeli českou státní hymnu.

„Po dlouhé době jsem měl husí kůži. Bylo zajímavé sledovat, co to se mnou dělá. V ten moment jsem si uvědomil, kde jsem, i když to bylo na straně soupeře. Slyšet hymnu a stát na střídačce byla pro mě obrovská čest a zážitek,“ přiznává Jambor. „Hodně jsem přemýšlel, jestli jí zpívat či nikoliv. Vrátil jsem se do roku 2014, kdy jsem ne Euro Floorball Tour sám stál v reprezentačním dresu a poslouchal jsem českou hymnu,“ dodává Gattnar. „Chtěl bych si to jednou v životě zažít i z české střídačky,“ hlásí vzápětí.

Pro něj samotného mělo utkání s Českem ještě o něco větší náboj. Na druhé straně se coby hráč postavil jeho bratranec Martin Gattnar a tak došlo na rodinný souboj. „Mělo to dva pohledy. My jsme věděli, že nemáme šanci a současně jsme potřebovali šetřit síly na další zápasy. Martin tam byl z toho pohledu, že se musel ukázat. Před zápasem za mnou přišel s tím, jestli ho musíme bránit, že by potřeboval nahnat góly. Věděl jsem, že se koncentruje na zápas nechtěl jsem ho moct provokovat. Po zápase jsme si deset minut pokecali. Všechno v dobrém. Z domova byla reakce jen na tu společnou fotku,“ říká Gattnar.

Právě v zápase s Českem si oba kouči Tigers ověřili, že i některé principy hry, které se snaží praktikovat v klubu, fungují na nejvyšší mezinárodní scéně. „Zjistili jsme, že platí i na nejlepší týmy jako je Česko. Jednalo se o rozehru pod tlakem soupeře,“ poodhaluje něco ze své kuchyně Jambor. „Mé ego v tu chvíli letělo o tisíc procent nahoru, když jsme zjistili, že to funguje. To bylo super. Jedná se o taktické věci, které se dají použít. Mezinárodní scéna je ale ustřelená v něčem jiném, což je kondiční stránka, jež je zásadní pro úspěch,“ uzavírá Gattnar.