Už jste si uvědomili, čeho jste dosáhli?
Myslím si, že nám to začalo docházet po konečném hvizdu. Nikdo si neumí představit kolik úsilí a odříkání za naší spanilou cestou bylo. Byla to ta nejdelší sezóna, která trvala tři roky, ale končí po neuvěřitelných výkonech úspěšně. Po posledním zápase spadl velký kámen ze srdce nejenom mě, ale i klukům a všem v klubu. Vidět tu zaplněnou halu bylo něco neskutečného.

Už jsi to naznačil. Říkal jsi tři roky. U všech jsi ale jmenovatelem ty. Cítil jsi úlevu, ale co dál. Zadostiučinění za ty roky, nebo něco jiného?
Ta cesta je vlastně ještě delší než tři roky. Po sloučení tehdejších Vikings a Athletics jsme měli velké oči. Žili jsme v tom, že cesta do NFL bude mnohem jednodušší, ale nebyla. Vystřídalo se nám u áčka hodně trenérů, hráčů, ale cíl se povedlo splnit až letos. Mnohokrát jsem si říkal, že by na mé místo měl přijít někdo jiný s větším drajvem, protože jsem jako manažer nedokázal tým dostat o soutěž výše. Nyní cítím obrovskou úlevu, ale i obrovský závazek vůči lidem v klubu, které nechceme zklamat. Nechceme v příštím ročníku hrát druhé housle, ale trápit všechny soupeře v lize a bavit se florbalem.

Co tedy měl tento tým oproti předchozím, že se mu podařilo postoupit?
V sezóně, kdy nás poprvé zastavila vyšší moc byl tým také silný.  Věřím, že by tehdy přes Liberec postoupil. Sešla se nám výborná směska kluků, kteří po nepovedeném začátku sezóny zapnuli na vyšší rychlostní stupeň než ostatní divizní soupeři. V dalším roce nás opět zastavila vyšší moc a navíc se nám nepovedl vstup do soutěže. Letošní sezóna byla jiná. Disponovali jsme třemi kvalitními lajnami, kdy každá mohla rozhodnout jakýkoliv zápas. Každá hrála jiným systémem, takže bylo obtížné se na nás připravit. Všichni pochopili, že tým je vždy na prvním místě. I přes nějaké herní i disciplinární výkyvy jsme nedali v lize nikomu šanci nás porazit. Ve třech případech jsme měli namále, ale rozhodla naše herní pohoda.

Tři silné lajny. Jak složité bylo je složit a sestavit ve prospěch týmu?
Ze začátku sezóny to bylo složité, protože každý chtěl hrát důležité momenty zápasů, ale postupem času všichni pochopili, že tu nejsme díky jejich času ve hře, protože mnohem důležitější byl společný cíl. Postupem času do toho začalo vstupovat více faktorů (škola, práce, covid, výkonnost) a sestava se často měnila. Do play-up jsme vstupovali v úplném složení, ale při poslední střele při rozchytání prvního zápasu se Slavií se nám zranil motor první lajny Martin Boušek, takže zase přeskupení, což nás ten víkend trochu poznamenalo. Nebyli jsme to my a mrzelo nás, že jsme našim fanouškům nemohli nabídnout kvalitní podívanou.

Jak dlouho trvalo zkrotit ego hráčům ve prospěch týmu?
Každý v týmu měl svou specifickou roli. Někdo byl platnější na hřišti, jiní zase v kabině. Nemyslím si, že by někdo vyloženě vybočoval a trvalo mu se začlenit. Pokud nějaký problém vznikl, tak jsme ho okamžitě řešili nebo si ho vyřešili kluci v šatně.

Co vás tedy na začátku vedlo udělat tak velký řez týmem, že pomalu polovina kádru byla nová?
Jednoznačně rozhodla pandemie koronaviru. Nebylo jednoduché udržet kádr pohromadě, protože každému se během ní změnily životní priority. Někdo se rozhodl pro studium mimo Prahu, jiní začali pracovat na plný úvazek a jejich pracovní vytížení se neslučovalo s našimi představami. Náš bývalý kapitán okusil superligu a veteráni (Vítězslav Matěj a Vojtěch Zmrzlík) našli druhý dech v našem "C" týmu. Každopádně i tito pardálové byli v průběhu sezóny povoláni, takže mladé kluky naučili trochu hazardu na střídačce.

Nakonec z toho vygradovalo suverénně první místo po základní části. Čekali jste sami, že budete až takhle dominantní a odehrajete ji bez porážky?
Věděli jsme, že tým je silný, ale před začátkem soutěže jsme nečekali takovou dominanci. V sezóně jsme měli i hluchá místa, nicméně se nám něco neskutečného. Všichni na to budeme dlouho vzpomínat.

Síla týmu vypovídala o tom, že celkem bez problémů přešel krizí ohledně výměny trenéra, která přišla na přelomu roku. Čím si vysvětluješ, že vše proběhlo takhle hladce?
Vytvořila se parta, která se za každého stavu i situace podporovala, táhla za jeden provaz. Nezaznamenal jsem ani jeden větší problém. Během play-up jsme si prošli mnohem náročnějšími situacemi. Tým je zvládl naprosto fantasticky. Všem patří poděkování za to, jak reprezentovali klub na hřišti a jsem rád, že to viděli i naši mladí hráči z klubu, kteří snad jednou dorostou do prvního týmu.

Vraťme se ještě k základní části. Už jsme zmínili, že jste jí prošli bez porážky. Nelitoval jsi poté, že alespoň jedna nepřišla směrem k play-up?
Před sezónou jsme si nastavili dlouhodobý cíl v podobě postupu. A poté i podpůrné krátkodobé cíle, které drželi kluky v pozoru a postupně je odškrtávali. Ale zpět k podstatě otázky, kterou si mi položil – ničeho nelitujim ničeho. První prohra přišla v play-up v sérii se Slavií a hned druhý den znova, takže jsme za stavu 0:2 pro soupeře museli zapnout na vyšší rychlostní stupeň. Po tomto výpadku to byla až do konce play-up neskutečná adrenalinová jízda.

Vážně se tam neobjevil žádný problém, ať už co se týče výměny trenérů nebo kapitána?
V tomto ročníku nás vedli dva kapitáni. Nejprve to byl Zbyšek Piták, ale ten díky pracovním povinnostem přenechal svou pásku Matěji Kurellovi. Výběr byl správný, nikdo o tom ani vteřinu nepochyboval. Trenérská rošáda, která nastala v období vánočních svátků proběhla dle mého názoru bez nějakých zbytečných emocí. Tým potřeboval nový impuls, který přišel okamžitě. Tým se opětovně nastartoval, byl hladový a chtěl uspět.

Ptám se proto, že na přelomu roku přišel k týmu Jaroslav Jelínek. Co on přinesl do týmu?
Přinesl nové věci do tréninku, také větší disciplínu a respekt. Rozdělili jsme si role na střídačce a vše zase začalo dávat smysl.

S jeho příchodem ses vrátil po dlouhé době na střídačku i ty. Jaké to pro tebe bylo?
Byla to příjemná změna, která minimálně mou osobu obohatila do další práce u Tigers. Do půlky sezóny jsem do toho jen kecal z tribuny, ale pak přišla řada na činy. Trochu jsem se bál toho, aby to nenarušilo můj vztah s týmem.  S odstupem času musím říct, že to kluci vzali super.

O co jsi tedy obohacen?
Zkušenosti s těžkými zápasy, fungování pod enormním tlakem (hlavně v play-up), práce s hlavami hráčů za nepříznivého stavu, zvládání emocí apod.

Se startem play-up přišlo něco v sezoně nepoznaného. Tým nejenže prohrál, ale přímo tváří v tvář čelil vyřazení, což si nikdo nedokázal představit. Co se stalo v první polovině série?
Byly to těžké okamžiky a kruté vystřízlivění pro hráče i realizační tým. Před prvním zápasem se nám rozpadla první pětka a myslím si, že v prvním zápase nás to částečně ovlivnilo. Druhý zápas byl z naší strany povedený do poloviny zápasu a pak se dostal na koně soupeř, který nás udolal v nájezdové loterii. Během následujícího týdne jsme se snažili kluky podpořit a vysvětlit jim, že za nimi stojíme.

Žádný kartáč tedy v šatně nebyl?
Během zápasů asi padla ostřejší slova, poté v týdnu mezi zápasy jsme se snažili tým nastartovat. Chtěli jsme dokonce zrušit předzápasový trénink, ale to bylo rázně odmítnuto. Tým si věřil a my tušili, že to otočíme.

Zlomový moment celé série nastal ve třetím série a zejména asi o přestávku mezi druhou a třetí třetinou. Co se stalo, že na hřiště nastoupil pomalu vyměněný tým?
Každý v šatně věděl, že už není na co čekat a musí ze sebe vydat všechno nebo by nám velmi rychle skončila sezona. Tuším, že jsme prohrávali o dvě branky. Vstup do třetiny vyšel skvěle, kdy po pěti minutách bylo vyrovnáno. Je také třeba říct, že nám k tomu dopomohla smůla slávistů, kteří začali být unavení, nervózní a dělali chyby v rozehrávce. Ono bylo trochu risk od slávistů hrát celou sérii na dvě pětky a myslet si, že se to uběhají. Minutu před koncem trefil Tomáš Navrátil šibenici a tam se série zlomila.

Aby těch vypjatých okamžiků nebylo málo, tak následovala série s Kadaní. Splnila všechno, co slibovala?
Na začátku jsem tipoval pět zápasů, mnoho branek, parádní návštěvnost, takže se vše potvrdilo. Finálová série byla asi to nejlepší, co jsem ve florbale zažil. Všechny zápasy až na ten poslední byly jako na houpačce. Nikdy nebylo nic jasného, ani za stavu o pět branek. A poslední zápas? Rád bych to zažil znovu! Skvělá divácká kulisa, kterou jsme u nás ještě neměli. Oba fanouškovské tábory zaslouží absolutorium za celou sérii.

To rozhodně. Jak Ti bylo, když se ve čtvrtém zápase šlo opět do prodloužení a byli jste opět krůček od vyřazení respektive od baráže místo přímého postupu?
Když přišlo vyrovnání v poslední minutě po nádherně standardce, tak jsem se podíval na střídačku domácích a věděl jsem, že zápas bude náš. Pak jeden z kadaňských hráčů netrefil zcela odkrytou branku a my rozhodli opět ze standardní situace. Euforie poté byla neskutečná.

Z euforie zpět do reality. Nyní jsou Tigers konečně v Národní lize. Jedna kapitola končí, druhá začíná. Už řešíte, co všechno obnáší vyšší soutěž?
Myslím si, že nás konečně čekají (při vší úctě k soupeřům v divizi) vyrovnané zápasy, které nás budou posouvat zase o nějaký ten krok dál. Konečně budeme bojovat o regulérní play-off. Cestování bude také snadnější, tedy aspoň myslím. Jinak moc rozdílů nenacházím.

Takže žádné stěhování (jako na Vinohrady), případně vyvézt Národní ligu ven se nechystá?
Žádné stěhování není na pořadu dne. Pokud nám hala není schopna nabídnout tréninkové jednotky v týdnu, tak by nedávalo smysl tam hrát domácí utkání. Dalším faktorem je samozřejmě i finanční stránka. Rozhodující zápas finálové série se přesunulo na Vinohrady pouze díky velkému zájmu fanoušků. Byla to částečně i odměna pro kluky za celou sezonu. Já jsem s tím nápadem přišel a probíral s Vladimírem Jamborem. On to vyřešil za nás a zápas přesunul. Každopádně pro nás je hlavní připravit se na to, abychom hráli v národní lize důstojnou roli a za rok neřešili zbytečné starosti s udržením. Výjezdní utkání je zajímavá myšlenka, ale na druhou stranu nechceme hrát v neutrálním prostředí a bez divácké podpory.

Což znamená určitě posílení týmu. Chystají se?
Vytipovali jsme si hráče, o kterých jsme přesvědčeni, že nás jsou schopni posunout a začali na tom pracovat. Nechci být v tomto směru konkrétní, protože by třeba něco nemuselo dopadnout. Až někoho podepíšeme, tak se to všichni dozví včas.

A nastanou pohyby i směrem ven z týmu?
Registrujeme i odchody. S týmem se již nebude připravovat brankář Filip Kulhánek, Jiří Kuchař a pravděpodobně Miloslav Stránský, který se vrátí k hraní her a malování obrazů.

Do nové sezony půjde tým s novým trenérem. Jak vás zaskočila zpráva, že se Jarda rozhodl po 3 měsících skončit?
Zaskočila, hodně zaskočila. Chtěli jsme, aby u nás Jarda pokračoval i v následujícím ročníku, ale rozhodl se jinak. Musíme to respektovat a poděkovat mu za jeho práci od ledna, kdy se k nám připojil.

Jak vypadá situace ohledně jeho nástupce?
Máme nyní jednání s jedním možným kandidátem, ale uvidíme, jakým směrem se situace vyvine. Brzy by mohlo být jasno.

Pomáhá situaci i fakt, že tým se už nachází v Národní lize a nikoliv v divizi?
Nemyslím si, že by to hrálo nějakou roli. Kvalitní trenéři už jsou někde zaháčkovaní a je jich málo. Je těžké najít vhodného kandidáta i do vyšších lig.

Kdy oficiálně začne tým přípravu na novou sezonu?
Věřím, že poslední týden v květnu.